Poezie
Oproti svému hávu
Nesmrtelnost,
na hvězdu ve scénických, městských večerech,
čiší vůlí přitáhnout dnešní superlativy.
Muzikál,
lichoceně oproti světu,
dráždivě v této oblibě nestárne...
Samota
Pahýly kostěné
namísto rukou.
Pahýly vzepjaté
k obloze temné.
Slza černá
pomalu stéká.
Slza kanoucí
z očního důlku.
Pohled prázdný
upřený do dáli.
Pohled slepý
nespatří dům.
Dům rodný
jenž kdysi domovem
býval.
Srdce
Přeceňovaný orgán co pumpuje rudou.
Někdy rychleji a někdy pomalu,
záleží pro čí úsměv.
Bilo tak zběsile pro ten její
a teď?
Už jen chvění
už není rudé, co rozlila se do rtů a po tvářích,
když polibek pohladil.
Teď už jen šelest v komorách zpívá...
Diskusní téma: Poezie
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.