„Když padá hvězda,
něco si přej!“
A on si přál vždy to samé:
Další padající hvězdu.
---
Viděl ji padat
a rty přísahaly.
Věděl, že hledat neustane.
A tak vydal se za hvězdou,
na pegasu letěl nocí,
kdy svítila nejjasněji.
Bloudil tmou, múz zbaven.
Sám sobě slepým průvodcem,
čepelí pravdy klestil si cestu.
Skrz dračí plameny
vedla jeho cesta,
dlážděna krví a slzami.
Bojoval
pro lásku.
Pro padlou hvězdu.
Pro smích ostatním.
---
Pod praporem ticha
teď ztěžka dýchá,
rytíř v černé zbroji.
Smrt kovala pláty
černého pancíře
pro bludného rytíře,
jenž hvězdu svoji v srdci nosil.